Zpravodaj OV KSČM Vyškov - únor 2011

Únor 2011 Pro potřebu základních organizací KSČM Vyškov
 

Blahopřejeme ženám k jejich svátku a zveme všechny známé a
sympatizanty k účasti na oslavě MDŽ, která se uskuteční 4. března od 17
hodin v Besedním domě ve Vyškově.
 

Mladí, mladí
 

Toto píše jeden ze „staříků“. Všeobecně je uznávána skutečnost, že se mladí
ve své většině nezajímají o politické dění – ke své škodě a ke škodě celé
společnosti. Je to však pravda jen částečná. Tedy ne ta škoda, která vždy
následuje za chybným rozhodnutím voličů, kteří pro hlubší neznalost problematiky
společnosti snadno naletí na volební fráze a lži. Mnozí mladí se o společenské
problémy zajímají, i když je méně těch, kteří se jim věnují do větší hloubky tak,
aby se aktivně do politického života zapojili. Ovšem mimo pravici, která svým
dorostencům může nabídnout lákavé posty, které se většinou záhy mění
v korýtka.
My bohužel zájmy dnešních mladých mnohdy dobře neznáme. Mladí a sociálně
orientovaní jsou však i v našem okolí. Dokonce i v některých naších základních
organizacích a jsou ochotní angažovat se ve prospěch svých ideálů, ve prospěch
většiny naší společnosti. Přiznám se, že nemám dostatečný přehled (což už samo
o sobě je velká chyba) o většině okresu. Vím však, že jsou organizace (nejen
třeba Ivanovice na Hané, Bučovice...), kde mladí aktivně pracují.
V poslední době se snažíme, aby se tito mladí v rámci okresu „našli“ a spojili
své úsilí i elán mládí. Je však otázka, zda my starší vytváříme pro nastupující
generaci komunistů dostatečně příznivé podmínky. Opatrně formulováno - asi ne
dostatečně. A je to přitom jedna ze zásadních podmínek budoucnosti nejen
strany, ale české opravdové levice. Je to problém nejen k zamyšlení, ale
především k zlepšení práce nás starých. My (staří a starší) v podstatě mladou
generaci neumíme oslovit. To proto, že ona vyrůstá v rozdílných podmínkách, než
ve kterých jsme my žili a pracovali. Má jiné problémy, jiné záliby, jiné možnosti.
Proto tuto dnešní mládež účinně získají mnohem spíše ti, kteří jsou její součástí –
mladí komunisté.
Povinností každé ZO i okresního výboru je zaměřit pozornost na tento úkol.
První kroky byly, domnívám se, úspěšné. Ukazují to zkušenosti z Ivanovic,
Bučovicka i odjinud. Teď je třeba podpořit tyto ostrůvky stranického mládí,
pomáhat jim radou (nementorovat!) a přispět k navazování vzájemných kontaktů.
Pomáháme tak budoucí sociální spravedlnosti v naší zemi.
 

Je či není krize?
 

Před dvěma lety nám pan prezident tvrdil, že jsme si nikdy nežili tak dobře jako
v této době. Odpovídal tomu i státní rozpočet pánů Kalouska, Nečase, Langera,
Julínka a spol. Pak se prozradilo, že jsme v hluboké krizi.
Nu a teď zase různá média ujišťují, že krize už vlastně není, že ustupuje či
ustoupila. Tak jsem si srovnal fakta o tom, že krize opravdu ustupuje. Fakta, nejen
řeči, ať novoroční, ať vládní.
* Krize skončila, ale došly prý peníze na školství a vědu; na vysokých školách
se připravuje školné;
* krize ustupuje, nahrazuje ji růst nezaměstnanosti (dosud nejvyšší; hodně přes
půl milionu oficiálně);
* chybí peníze na dosavadní úroveň zdravotní péče; krize tak ustoupila
starostem o zdraví;
* není krize, proto se omezují sociální dávky, zejména podpora mateřství a
výchovy dětí; krize ustoupila, nastoupily starosti o zajištění rodiny;
* krize ustoupila, teď nastoupila rozpočtová odpovědnost a daňové tresty
občanům za nehospodárnost „nejlepších hospodářů – soukromníků“, hlavně
v bankách a ve vládě;
* krize byla překonána, bohužel není prý na důchody. I když není práce ani pro
mladé, musí se prodloužit věk odchodu do důchodu; teď je na řadě shrábnout
důchodové peníze do soukromých společností, aby nesly zisky; ovšemže ne
důchodcům, ale miliardářům ze zahraničí;
* krize odešla, zůstaly dluhy a korupce;
* krize ustoupila, takže je možné utahovat daňové šrouby pracujícím. Opasky
jim utáhly už několikrát různé vlády Klausů, Špidlů, Grossů, Topolánků, Kalousků i
dalších, a z toho plyne:
Není krize, je zde nepohoda, nečas a korupce, to vše dovedně maskované
demokratickými frázemi.
Lidé, nebuďte smutní, vláda vám poskytne seznamy soudců, kteří byli v KSČ!
Podporujme občanské aktivity
Komunisté vždy podporovali aktivity, které směřovaly ke zlepšení či usnadnění
života občanů. O jedné takové si něco málo povíme.
V roce 2007 vzniklo v Ivanovicích na Hané občanské sdružení, které za
koordinační pomoci dalších vytvořilo podmínky ke vzniku mateřského centra.
U jeho zrodu bylo několik maminek, které trápil společný problém. V okolí svého
bydliště totiž nenalezly žádné příjemné a bezpečné místo, kde by se mohly spolu
setkávat a bavit se i se svými malými dětmi a jejich kamarády. Proto se rozhodly
spojit své úsilí a alespoň něco změnit a dne 1. 6. 2007 bylo Ministerstvem vnitra
registrováno Mateřské centrum Ivanovický rarášek, o.s. Rada a zastupitelstvo
Ivanovic centru poskytly místnost v bývalé radnici, kde působí dodnes.
Centrum funguje na principu svépomoci (služební maminka vytváří program a
vymýšlí aktivity pro ostatní). Zúčastnit se můžete stálého programu (Út - 9.30-
11.30 Herna s programem, Čt - 9.30-11.30 Mimiklubík, 16.00-18.00 Babiklub)
nebo velkého množství pořádaných akcí (Canisterapie, Koně, Výstavy, Bazárek,
Cvičení rodičů s dětmi, ...). Program je určený pro celou rodinu, takže na své si
přijdou jak mladí, tak senioři. Více informací o aktivitách mateřského centra
najdeme na www.mcrarasek.wz.cz
Položili jsme zakladatelce a duši mateřského centra paní Daně Novotné
otázku, jak je možno centru v práci pomoct. Její odpověď je současně výzvou
občanům Ivanovic, ale i ostatním a činnost centra je dobrým příkladem i pro jiné
obce našeho okresu.
„Pokud by nám chtěli občané pomoci, tak uvítáme hlavně aktivní zapojení do
chodu MC (například pomoc při organizování bazárku, výstav a dalších akcí pro
veřejnost, v letním období pomoc s dozorem na dětském hřišti a také výpomoc při
organizování programů v MC...). Zatímco finanční prostředky se nám občas
podaří sehnat (hlavně díky podpoře MěÚ Ivanovice na Hané a JMK), aktivních
lidí, kteří by byli ochotní udělat něco pro druhé bez nároku na odměnu, je zoufalý
nedostatek.“
 

Historický kalendář -březen
 

1916 95. výročí
Ve druhém roce první světové války se zhoršila v českých zemích zásobovací
situace, zejména v nepravidelných dodávkách chleba a mouky. V březnu
probíhaly na mnoha místech včetně Prahy tzv. hladové demonstrace, které trvaly
až do začátku roku 1917. Staly se hlavní formou boje pracujících proti válce.
Rakouská státní moc stále častěji proti demonstrantům zasahovala mocensky.
1921. 90. výročí
31. března byl v Kladně zahájen tzv. velezrádný proces. Antonín Zápotocký a
další kladenští funkcionáři byli souzeni pro „velezradu“ za prosincovou generální
stávku v roce 1920. Rozsudek padl 13. dubna a Zápotocký byl odsouzen k 17
měsícům odnětí svobody, které si pak odpykal. V celé republice byly kvůli stávce
odsouzeny stovky funkcionářů a dělníků.
1926 85. výročí
18. března byla jmenována osmá československá vláda, druhá úřednická, v čele
s J. Černým. Růst drahoty a různé vládní předlohy zhoršující životní úroveň
občanů vyvolaly velkou vlnu protestního hnutí jako reakci na stále rostoucí
protilidová opatření.
1931 80. výročí
V Lidovém domě v Praze se konal celostátní sjezd nezaměstnaných za účasti
1000 delegátů, kteří se sešli, aby se poradili, jak bojovat s následky světové
hospodářské krize, která se silně projevila i v českých zemích. Hlavní referát
přednesl Antonín Zápotocký. Navrhl i řadu opatření, která pak byla schválena.
Sjezd požadoval zrušení gentského systému, zavedení státních podpor
v nezaměstnanosti a zajištění pracovních příležitostí prostřednictvím státních
opatření. (Gentský systém přenášel povinnost vyplácení podpor na odbory.)
1936 75. výročí
7. března nacistické Německo začalo uskutečňovat své plány a porušilo
Versailleskou mírovou smlouvu. Hitlerova vláda vypověděla smlouvu z Locarna,
která zaručovala neměnnost západních hranic Německa, a následně vojensky
obsadila demilitarizované pásmo mezi Francií a Německem v Porýní.
194l 70. výročí
Od března zahájilo německé velení postupné soustřeďování svých vojsk na
východě a jejich rozmísťování ve výchozích postaveních k připravovanému
napadení SSSR podle plánu BARBAROSA. Na dotazy sovětské strany odpovídali
němečtí diplomaté, že se jedná o tajné soustřeďování vojsk k útoku proti Anglii.
Dnem 1. března začala realizace výnosu říšského protektora o vystěhování
českého obyvatelstva z prostorů určených pro rozšíření německého vojenského
cvičiště na Vyškovsku. Vystěhováni byli obyvatelé pěti vesnic určených do první
etapy. Byly to Rychtářov, Lhota, Pařezovice, Opatovice a Hamiltony. Celkem 699
rodin v počtu 2887 osob.
1946 65. výročí
6. března 1946 přednesl britský představitel Winston Churchill ve Fultonu v USA
projev, ve kterém odmítl další poválečnou spolupráci se Sovětským svazem a
vyslovil se pro vytvoření angloamerického vojenského bloku namířeného proti
komunismu. Bylo to vyvrcholení jeho snah o omezení vlivu SSSR na světové dění
z obavy, že by se na Západě mohly rozšířit komunistické ideje, zvláště když
během války získal SSSR v západních zemích velké sympatie v boji proti
Hitlerovi. Tímto projevem v podstatě začala studená válka. Byly ustaveny různé
pakty, mezi nimi i v roce 1949 NATO, do kterého bylo v roce 1954 přijato i
západní Německo.
28. března přijalo Prozatímním národním shromážděním ČSR ústavní zákon,
kterým byly schváleny a prohlášeny za zákony dekrety prezidenta republiky. Byla
to řada dekretů vydaných během války, mezi nimi i ty, které dnes jsou trnem v oku
landsmanšaftu, který se marně dovolává jejich zrušení. Omluva. Přehlédnutím
došlo v minulém Zpravodaji v části Historický kalendář k chybě. V údajích o počtu
obyvatel ČSR v roce 1921 má být správně: Počet osob v ČSR byl celkem 13 003
446, z toho v českých zemích 10 009 587 a na Slovensku 2 993 859 osob.
 

Proč návrhy na zákaz KSČM
 

Důvodů je jistě víc. Jedním je odpoutávání pozornosti občanů od neúspěchů a
podrazů „úspěšné“ pravice a její vlády. Tento úkol plnil antikomunismus ve všech
dobách a situacích. Jiný, a domnívám se, že hlavní důvod je v cílech komunistické
strany. Zdůrazňuji, že v cílech, ne v metodách. U toho se trochu pozastavím.
Cílem je sociálně spravedlivá společnost. Podle našeho programu politicky i
ekonomicky pluralitní. Zdánlivě by proti tomuto cíli nemohl nikdo mít rozumné
námitky. Proto se využívají chyby dřívější doby, kdy se komunisté v různých
zemích dostali k moci a metodami, které považovali za vhodné a nezbytné, tuto
moc upevňovali a ochraňovali. Právě přitom docházelo v mnoha případech
k chybám, i velmi hrubým. Nelze obhajovat nespravedlnosti, byť k nim došlo ve
snaze uchránit, zajistit rozvoj společnosti. My je také neospravedlňujeme. Je však
správné, aby i z dnešního hlediska nepřijatelné metody vládnutí byly posuzovány
v dobových souvislostech. Pokud třeba Sovětské Rusko bylo ohrožováno
zahraniční intervencí i vnitřní kontrarevolucí, bránilo se i nejtvrdšími metodami,
které – dlužno přiznat – používali i jeho nepřátelé. Tím chci říci. Metody jsou tím,
co má zajistit splnění cíle. Chybné metody se vymstily právě tím, že diskreditovaly
u mnoha občanů cíl. Jenže ještě mnohem tvrdší postup volily buržoazní státy,
kdykoliv byl jejich vládnoucí status nějak ohrožen. Ba i tehdy, kdy šlo o získání
většího vlivu, třeba obsazením kolonií. Kolonialisté i ve dvacátém století (jen si
vzpomeňme na burskou válku 1899 - 1902 či na postup Británie v Indii, Francie
v Alžírsku, Vietnamu – a kde tam). Je charakteristické, že z masakrů v koloniích
(a bylo jich nepočítaných) dnes nikdo neobviňuje kapitalismus a jeho politické
špičky. Podobně se zastírá fakt, že fašistické státy vždy zůstaly kapitalistickými a
na majetek buržoazie v podstatě nikdy nesáhly, spíše naopak.
Z toho pak vyplývá. Usilují-li různí senátoři, třeba ten zapšklý Jaromír, o zákaz
KSČM, nejde jim o možné metody, které komunisté v době své vlády používali,
ale především a snad i jen o zmaření cíle – to znamená všelidové společnosti,
kde by buržoazní výsady multimilionářů a jejich příručích měly tvrdou a bezesporu
úspěšnější konkurenci. Především v těch formách vlastnictví, které nejsou
zaměřeny na megalomanské avantýry bohatých (jako je „rodinný dům“ Inda
Mukesha Ambaniho, který stál „pouhých 36 miliard korun“ v zemi, kde dodnes lidé
umírají hlady, nebo svatební šatičky paní ministrové Klasnové za pouhý milionek
v době, kdy v Praze během jediné zimy umrzlo dvacet bezdomovců).
Prostě: KSČM má věcně správný a perspektivní program, který by mohl
buržoazii – i při využívání přísně demokratických a právních metod – připravit
o její výsady. A to se neodpouští!
 

Proč finanční gramotnost
 

Dokonce i mezinárodní společenství objevilo, že my Češi jsme finančně
negramotní. Proč? Inu, velice často naletíme různým finančním podvodníčkům,
pardon, podnikatelům, kteří ochotně poskytují půjčky za velice nevýhodných
podmínek. To má pak za následek neschopnost splácet dluh, exekuci a výjimkou
není ani případ, kdy člověk neschopný splácet tisícikorunový dluh přijde o střechu
nad hlavou.
Jistě je potřebné, aby se naši občané již od dětského věku seznamovali
s pravidly přežití ve finanční džungli, která v naší mafiánské republice panuje.
Prvotní však podle mne není vzdělání každého od dítka školkou nepovinného po
zasloužilého devadesátníka v tom, jak se vyhnout finančním šíbrům. To je sice
důležité, ne však rozhodující. Prvotním opatřením by měly být zákonem
vymezené podmínky pro všechny, zejména finanční spekulanty. Pokud by každá
firma veřejně poskytující (a inzerující) peněžní půjčku musela mít licenci a pokud
by stát vymezil podmínky splácení půjček zákonem, byla by situace zcela jiná.
Když si dnes stařenka, která nikdy bohatstvím neoplývala, půjčí deset tisícovek od
inzerujícího ochotníka hlavně proto, že on nepožaduje žádné záruky a žádné
poplatky, vystavuje se nebezpečí, že na půjčku doplatí. Třeba pro ty nemravné
doložky o předem odsouhlaseném rozhodci v případě potíží s dodržením termínu
splátek. Vzdělání, jak se vyznat ve spleti výhodných a ještě výhodnějších, ba i
nejvýhodnějších nabídek půjčky peněz má značný význam. Jenže jen podpůrný.
Hlavní slovo musí mít zákon, který by chránil dlužníka od nepřiměřených postihů.
Pokud soudy budou (a podle platných zákonů musí) vydávat exekuční výměr kvůli
několika stovkám a v důsledku exekuce ztratí dlužník mnohonásobně větší
hodnotu, než dlužil, potud nepomůže žádná finanční gramotnost. Nebo se někdo
domnívá, že vládní činitelé (a další veřejní pracovníci) jsou korupčně negramotní,
a proto létají v korupčních aférách miliardy?
Mně ten „všezajišťující“ požadavek finanční gramotnosti připadá jako požadavek
zápasnické gramotnosti. Když totiž nějakého dědulu, který má sílu tak
akorát, aby si přinesl z obchodu nákup, přepadne bezohledný násilník a zraní či
dokonce zabije ho, je chyba v zápasnické negramotnosti? Jistě že ne. A proč stát
nechrání před finančními násilníky podobně, jak alespoň následně postihuje ty
ostatní darebáky? Ano, finanční gramotnost. Ale základní podmínkou obrany proti
darebákům musí být vždy zákon!
Co je skutečným úkolem škol?
Pravice dnes útočí, skoro se chce říci, že zoufale, na vše, co ještě zbývá
z dřívějška ze sociálního státu. Důchody, zdravotnictví, sociální pomoc, školství…
Podívejme se na problémy školství. Ani zdaleka se nejedná jen a hlavně
o případné školné na vysokých školách. Jde o vlastní smysl celého školského
systému. Pokusím se objasnit svůj pohled na příkladu jednoho staršího
televizního vejšplechtu kterési slušné pravicové a slušně bohaté političky. Ta
tehdy veřejně prohlásila, že cíl, který oficiálně sledovalo komunistické školství,
totiž všestranný rozvoj osobnosti, je nesmysl a blbina. Jakýpak všestranný rozvoj
osobnosti? Dotyčná paní se posmívala cíli, který byl oficiálně pro školskou
soustavu vytyčován. Snad ani neznala, že cíl je definován jako ideální stav,
k němuž jisté snažení směřuje. Ona tedy odmítala myšlenku, že občan –
v důležitém období přípravy na život – má mít poskytnuto vyvážené a všestranné
vzdělání. Má podstoupit studium, které vedle osvojení informací a schopnosti ze
souboru informací vyvozovat správné závěry také přispívá ke zformování
povahových vlastností a souboru hodnot, které pro život ve společnosti potřebuje.
Přístup chytré paní dovedený do krajnosti by zformoval třeba chirurga tak, že by
cílem operací, které provádí, nebylo zdraví pacienta, ale zisk. My jsme naopak
zastávali a dosud zastáváme názor, že cílem je v uvedeném případě zdraví
pacienta a chirurg je pak za odborný zákrok přiměřeně odměněn.
Otázka přiměřenosti odměny byla vždy a zůstala dosud velmi významnou.
Nelze však upřednostnit jednu skupinu pracujících na úkor druhé tak, jak se to
dnes a denně odehrává v naší republice. A už vůbec není přijatelný stav, kdy
spekulant, který vlastně společnosti svou spekulací přináší spíše jen rizika (viz
probíhající krize a její příčiny v centru, tedy v USA), je odměňován podstatně lépe
než ti, kdo hodnoty vytvářejí a pomáhají zachraňovat. Pokud ovšem považujeme
lidské zdraví a život za vyšší hodnotu než bankovní konta našich multimilionářů.
Úkolem škol je tedy příprava na život, který není omezený na pivo, fotbal či
televizní horory, ba ani na kroucení volantem nějakého kamionu, kasírování
v hypermarketu a podobně, ale je plnohodnotný pro každého občana tolik, na
kolik má osobní předpoklady. Je ovšem pravda, že takový občan není pro
kapitalistické podnikání ani zdaleka ideální, protože myslí, hodnotí a – nedej bože
– je schopen i rozhodně jednat!
 

Efektivnost
 

Často používaný termín s dosti problematickým obsahem. Dnešní režim vidí
efektivitu především ve vysokém zisku. Tak na příklad státní zdravotní systém
neposkytuje dostatek možností pro vysoké zisky soukromých firem – alespoň ne
bez různých fíglů s léky a nadstandardními zákroky. Efektivní by bylo teprve
soukromé zdravotnictví s případným soukromým pojištěním. Efektivita se neposuzuje
tedy podle rozsahu a kvality péče o zdraví, ale podle zisků farmaceutických
a podobných firem.
Jiný příklad efektivity. Zjistí se do nebe volající případ korupce. Obyčejný občan
by předpokládal, že efektivně fungující stát se s takovou korupcí vypořádá tak, že
se zašantročené prostředky vrátí do společné kasičky a provinilci budou zbavení
možností další korupcí občany okrádat. Efektivnost dnešní koaliční politiky
spočívá v tomto případě v nahrazení korupční aféry další aférou tak, aby se na tu
první zapomnělo a její řešení skončilo „do ztracena“ – bez nápravy. Zdá se to
trochu násilná formulace? Tak si připomeňme, jak proběhl případ připravované
stamilionové korupce v případě Drobil. Nezvratným důkazem bylo prokázáno, že
se připravoval stamilionový korupčníček ve prospěch ODS. Důkazy obstaral
nějaký pan Michálek. Hádejte, jak se případ vyvinul. Nemusíte hádat, všichni to
víme. Pana Michálka obvinili z pokusu o vydírání. Tedy ten, kdo upozornil na
nebezpečí závažného porušení zákonů, je obviňován, že upozorněním na korupci
chtěl vydírat. A je vymalováno, protože na pořadu je další aféra, tentokrát pana
Vondry – opět ODS. Pro druhé ustoupí do pozadí první. Pro příští (brzké) třetí
ustoupí do pozadí i to druhé atd.
Už mi věříte, že tato metoda boje s korupcí je pravicově vysoce efektivní?
Pokud by tento příklad nestačil, vzpomeňme si, jak před lety pan Dalík a spol.,
takový Machiavelli po boku Topolánka, nabídl panu Kořistkovi z US-DEU 10
milionů a velvyslanecké místo, zradí-li svou stranu a podpoří ODS. Vyšetřovalo
se, poslanec Kořistka byl vláčen sdělovadly, ba i na detektorech lži, a obviňován
ze lží. Uplynulo asi šest roků. Teprve teď bylo soudně rozhodnuto, že důkazy,
které pan Kořistka předložil, byly pravdivé. A závěr? Co byste ještě chtěli. Vždyť
Kořistku nepotrestali za to, že nepřijal korupční nabídku, ba naopak, že na ni
upozornil veřejnost!
A jaká aféra je na skladě, aby se na výše jmenované opět rychle zapomnělo?
Nebojte, nepřijdeme o ni.
 

Názory a výroky
 

V lednu uveřejnily Halo noviny rozhovor s podnikatelem Tomiem Okamurou
z kterého vyjímáme:
Otázka: „Jste podnikatel, a přesto jste před časem vyslovil názor, že stávky
zaměstnanců ve veřejném sektoru proti snižování platů je legitimní. To bylo
celkem překvapivé.“
Odpověď: „V tomto konkrétním případu stávkujícím rozumím. Stát dlouhodobě
vyhazuje peníze oknem za nesmyslné projekty, veřejné peníze se masově
rozkrádají a připadne mi nefér brát jako první peníze těm, kteří dluhy státu
nezavinili. To nemá nic společného s levicí nebo pravicí. To, aby se peníze
nerozkrádaly nebo nevyhazovaly oknem, to by mělo být za každé situace
normální. Stát však ani mne, ani stávkující nepřesvědčil, že opravdu začal veřejné
peníze šetřit či s nimi správně nakládat. Koneckonců kauza přípravy podvodů na
Státním fondu životního prostředí dává tomuto argumentu za pravdu. Ukázalo se,
že není problém zakázku nadhodnotit o tři miliardy, ale je problém zachovat už tak
nízký plat školníka nebo školní kuchařky. Můj názor se odvíjí od neetického
jednání vlády – nedokázala svým jednáním státní zaměstnance přesvědčit, že
škrty jsou nutné a že neexistuje jiná varianta úspor. Vláda se o to jako celek a
systémově nepokusila.“
 

Americký dokumentarista Michael Moore o kapitalismu
 

Otázka: „Jak byste dnešní kapitalismus charakterizoval?“
Odpověď: „Žijeme v systému, který je zcela nespravedlivý a neférový. Je založen
na chamtivosti a zcela popírá základy demokracie i etického chování. Výsledek se
měří Dow-Jonesovým indexem, nikoliv životní úrovní obyvatel. Jsme v rukou
hráčů na Wall Streetu, co hazardují s našimi osudy a penězi a současně nám
lžou, jak skvělý je svět kolem nás. Přitom tisíce přicházejí o práci a to všechno jen
proto, aby někdo měl ještě více peněz. A my sami jsme jim to ještě posvětili a
považujeme to dokonce za správné. Je to skandální. Musíme co nejdříve zastavit
ty, kteří přivedli naši zemi na buben a jsou schopni zničit i celou planetu.“ (Úryvek
z rozhovoru – Salon)
 

Zrníčka z historie - 2
 

Bolševici v roce 1917 obsadili Zimní palác a zajali prozatímní ruskou vládu;
nebylo při tom padlých. Ministrům prozatímní vlády dali revolucionáři svobodu na
čestné slovo, že nebudou vystupovat proti nové moci. Inu, bolševici. Co se od
nich dalo očekávat. Slovo ovšem nedodrželi sesazení demokraté.
Když v roce 1993 ruská duma, zvolená v pluralitních a svobodných volbách,
vyslovila nedůvěru prezidentu Jelcinovi (kterého právě ona do prezidentské
funkce ustanovila), změnil Jelcin ze svého rozhodnutí ústavu a na neposlušný
parlament poslal tanky. Podle oficiálně přiznaných údajů při tom bylo dělostřeleckou
palbou zabito 149 poslanců. Podle neoficiálních zpráv přímých
účastníků bylo odvezeno z budovy Dumy kolem 1500 mrtvol. O osudu ostatních
zadržených poslanců nebylo oficiálně vydáno žádné komuniké.
Bolševici ovšem provedli barbarskou revoluci, zatímco demokrat Jelcin
osvobodil Rusko od – těch, kteří jej samotného přivedli do Kremlu jako prezidenta.
Inu, demokrat, humanista a obnovitel mafiánského kapitalismu. Nebo jste před
rokem 1989 někdo slyšel o „rusky hovořící mafii“?
 

Nakonec trochu humoru :
 

Předpověď počasí. Přes naše území se přesouvá hluboká tlaková níže,
doprovázená silnými vichřicemi v peněženkách obyvatel. Přes četné přívalové
deště se ocitne většina lidí na suchu. V nejbližším období nelze očekávat změnu
klimatu
Manžel: „Půjdeme v neděli na Matějskou pouť?“ Manželka: „Dej pokoj, to ti
nestačí, že si z nás střílí a že nás houpe naše vláda?“
Reportér se ptá ministra Kalouska: „Čím jste chtěl být v dětství?“ A Kalousek:
„Když jsem byl malý, tak jsem chtěl být loupežníkem!“ Nato reportér: „Tak to máte
ale štěstí, málokomu se dětské sny vyplní.“
 

ZO KSČM a OV KSČM Vyškov přeje všem jubilantům hodně zdraví, štěstí,
životní pohody i úspěch v získávání občanů pro naši politiku.
Telefon 517 348 472, 517 348 861, 725 646 076,
e-mail: kscmvyskov@volny.cz; http://www.vyskov-kscm.ic.cz
 

Nový blok - dvojitým kliknutím zde zahájíte úpravu bloku...