Stránky jsou přesměrovány na

http://www.kscm-inh.estranky.cz/

Důchodová reforma

Udržení solidárního důchodového systému - alternativa KSČM (ppt prezentace)

PROTIKRIZOVÁ OPATŘENÍ PŘEDKLÁDANÁ KSČM

Přístup KSČM k překonávání hospodářské krize a její koncepce protikrizových opatření, kterou projednala stínová vláda – sbor odborných mluvčích KSČM a na svém jednání 13. března 2009 odsouhlasil VV ÚV KSČM.

 Přístup KSČM je v souladu s výsledky analýz a přístupem odborů a akceptuje i ty prvky v přístupu ČSSD i v Plánu evropské hospodářské obnovy EK, které shledá pozitivními a občanům prospěšnými. Blížící se volby do Evropského parlamentu, popř. předčasné volby do PS PČR, budou zároveň volbou protikrizových programů. Odmítá zakrývání skutečných faktů krize a monopolizaci důležitých rozhodnutí uvnitř struktur vázaných na vládnoucí pravici a velký kapitál.

KSČM je ochotna jednat i o některých dílčích návrzích z Národního protikrizového plánu vlády ČR, který však ve svém celku stejně jako SPAR považuje za naprosto nedostatečný pro překonávání podstatných příčin krize a naprosto chybný svým neoliberálním pojetím. To, že vláda hodlá předložit legislativní část protikrizových opatření v podobě jednotlivých zákonů, umožňuje zvolit diferencovaný přístup k jednotlivým návrhům.

Stále chybí propracovanější, komplexnější přístup proti krizi, který by vznikl z širšího celonárodního dialogu a který by opřel protikrizová opatření o širší mandát prodiskutovaný napříč politickým spektrem a se sociálními partnery v rámci tripartity. Krize postihne celou společnost a vedle odpovědnosti vlády je tu proto i odpovědnost ostatních složek veřejné moci jako jsou představitelé územní samosprávy, zejména krajů a velkých měst.

Základem přístupu KSČM je sociální citlivost a spravedlivost přijímaných opatření, zásada nepřenášet tíhu krize na zaměstnance, sociálně slabé vrstvy a drobné podnikatele, dlouhodobě pak je základem alternativy KSČM řešit systémové příčiny krize a ne pouze tlumit její důsledky.

A.     V krátkodobých krizových opatřeních výrazně akcentujeme podporu koupěschopné poptávky (na rozdíl od vládních dokumentů), nejde však o běžné utrácení, ale
o nasměrování spotřeby, nejlépe do oblastí, kde je spotřeba zároveň investicí (vzdělávání, inovace, ekologie), a to prostřednictvím půjček, grantů, dotací, mezd, sociálních dávek
i důchodů apod.

B.     Dlouhodobé překonání krize bude vyžadovat podporu změn ve struktuře ekonomiky
a modernizaci výrobní základny. To znamená přilákat investice i vytvářet předpoklady 
v oblasti infrastruktury a tzv. lidského kapitálu. S tím souvisí posílení financování vědy
a výzkumu a přijetí opatření k propojení vysokých škol a výrobních podniků. Za tím účelem požadujeme, aby náhradou za NERV byla zřízena stabilní vládní instituce strategického prognózování a řízení sociálně ekonomického rozvoje země s využitím státních cílových programů.

V jednotlivých oblastech KSČM vidí hlavní směry protikrizových opatření takto:

ü      diferenciace daní - obnovit progresivní zdanění, které zastaví propad příjmů

a)      u příjmu fyzických osob (snížit zdanění u příjmů pod 25 000 a naopak zvýšit
u příjmů nad 50 000 a 100 000 Kč měsíčně)

b)      u příjmů právnických osob (dvě sazby podle ročního zisku společnosti),

c)      větší zdanění bohatství a luxusní spotřeby (neproduktivní majetek, drahá auta, šperky, umělecká díla) - tj. u velkých majetků majetková přiznání a zdanění
ve výši 35 %, zvýšit progresi u dědické daně a převodu majetků s osvobozením u převodu menších majetků (4 - 10 mil Kč)

ü      vyšší daňové úlevy zejména pro rodiny s více dětmi, samoživitele a osoby pečující
o bezmocné, prosadit společné zdanění manželů. Motivace spotřebitelů ke koupi českého zboží

ü      nezvyšovat váhu nepřímých daní - jejich významnější snížení vyžaduje shodu
v rámci EU. Snížení DPH na 6 % popř. i méně (0 %) u potravin, elektřiny, tepla
a plynu a dalšího zboží a služeb nutných pro uspokojování základních životních potřeb (výstavba bytů, kultura, vzdělávání), ale i např. svoz komunálního odpadu

ü      daňovými sazbami zvýhodnit produktivní investování kapitálu bank
i podnikatelských subjektů do rozvoje reálné ekonomiky

ü      nepřipustit další snižování odvodů na sociální pojištění, zrušit zastropování a valorizovat platby za státní pojištěnce

ü      počítat s dočasným navýšením deficitu – dluhové zdroje investovat zejména do oblasti veřejného sektoru a tak, aby dlouhodobě zvýšily příjmy, to předpokládá zabývat se zřízením veřejných fondů hospodářské rekonstrukce

ü      trvá úkol efektivity výběru daní a restrukturalizace výdajů na přebujelý státní aparát, vojenské mise a další v krizi zbytné výdaje

ü      v zreálněném státním rozpočtu i v územních rozpočtech je nutné mít rezervu na nečekané zhoršení krizové situace (nejen 0,3 % vládních rezerv ve SR)

ü      v rovině mezinárodní prosazovat zavedení zdanění pohybu horkého kapitálu
(tzv. Tobinova daň) a respektování dohod o eliminaci daňových rájů

ü      prioritou je mít zdroje zejména na sociální transfery: výplaty sociálních dávek, pomoc v hmotné nouzi a podporu v nezaměstnanosti – tj. při tempu HDP 1 % až
8 mld. Kč navíc, též náležitá a pravidelná valorizace důchodů (přednostně zvýšit základní výměru důchodu na 3000 Kč) ve vztahu k životním nákladům domácností důchodců a minimálně udržování jejich poměru k výši mezd; valorizovat minimální mzdy a zvýšit existenční a životní minimum

ü      ukončit zvyšování důchodového věku na 63 let; omezit snížení výše předčasného starobního důchodu

ü      omezit nadprůměrně rostoucí ceny v oblasti bydlení (nájmy, energie i voda) - zákonná ochrana proti neúměrnému zvyšování nájemného a spekulacím majitelů bytů

ü      regulací neodůvodněného zvyšování cen omezit vliv monopolu, u bydlení zastavit deregulace - současná výše nájemného již dostatečně pokrývá veškeré náklady
a vytváří majitelům domů zisk

ü      stabilita reálných mezd – politika spravedlivě placené pracovní síly místo mzdového dumpingu a zneužívání dovážené pracovní síly, požadavek minimální evropské mzdy ve výši 60 % průměrné národní mzdy (neohrožuje to kolektivní smlouvy)

ü      prodloužení doby pobírání dávek v nezaměstnanosti a zvýšení jejich výše, přitom zohlednit nezaměstnané v důsledku krize a ostatní; zaručit minimální hodnotu podpor v nezaměstnanosti v celé EU

ü      posílení chráněných pracovních úvazků a podpora zaměstnávání rekvalifikantů – v krizi přednost sociálních práv před hospodářskou soutěží a pravidly jednotného trhu

ü      při omezování výroby a pracovní doby – řešit výpadky ve mzdě (ke zkrácené mzdě podpora od úřadu práce), v případě insolvence firmy – ne zlaté padáky, ale nejdřív mzdy, změnit insolventní zákon tak, že v prvé řadě dojde k uspokojení pohledávek zaměstnanců a teprve poté bank; zavést povinnost při propuštění a likvidaci firmy zaměstnavateli platit kauci do fondu zaměstnanosti (120 000 Kč za jednoho propuštěného zaměstnance)

ü      podpora pracovních míst ve službách: adresná politika zaměstnanosti - v sociálním sektoru (péče o staré lidi, asistenční služba pro zdravotně postižené, zařízení péče
o děti)

ü      dostupné a kvalitní zdravotnictví – zejména zrušit poplatky, ochranný limit na doplatky za léky zachovat a zrušit současná omezení

ü      zkrátit lhůty výplaty nemocenské, nemocenskou hradit bez karenční lhůty

ü      prevence sociálního vyloučení a vzniku ghet, legislativně omezit lichvářství, zajistit nezávislý monitoring protiprávní praxe při zajišťování práva na bydlení

ü      neprivatizovat (např. ČSA, Letiště Praha), ale využít situace k odkupu akcií státem, ve strategické oblasti (energie, spoje, veřejná doprava, voda, kanalizace, těžba surovin) vliv státu ponechat, např. přes speciální státní investiční fondy

ü      odmítnout privatizaci veřejných služeb jako takových i veřejného pojištění,
tj. důchodových fondů, fondů zdravotního pojištění i pojišťoven jako takových (zdravotnická zařízení)

ü      zřídit vládní instituci pro strategické plánování a dlouhodobé, střednědobé
i krátkodobé prognózování pod demokratickou veřejnou kontrolou a stanovit povinnost vlády přihlížet k výstupům z činnosti této instituce

ü      uplatnit antimonopolní a regulační opatření, zejména vůči energetickým podnikům a v zemědělství a potravinářství, zamezit spekulaci a neodůvodněnému zvyšování cen ve všech sférách ekonomiky, čelit lobbismu a korupci

ü      možnost přebírání podniků zasažených krizí jejich zaměstnanci – motivuje
a stabilizuje, předpokládá to v EU zavedený institut zaměstnaneckých rad, definování pravidel pronájmu či výkupu podniků zaměstnanci, včetně vytvoření podpůrných fondů pro tuto formu správy podniků

ü      výkon vlastnických práv ve státních podnicích - vláda využije více možnosti rozdělování dividend, vliv na dlouhodobou investiční politiku, na systémy odměn
a kompenzací

ü      priority vládních investic - nejen dálnice, ale i železniční infrastruktura, sociální, obecní a družstevní bydlení, rekonstrukce a zateplení bytů a perspektivní energetika (rozhodnutí o výstavbě JETE, k tomu domácí dodávky technologií) včetně ekologických investic, výstavba produktovodů a zásobníků

ü      jako dlouhodobá priorita - investice do restrukturalizace ekonomiky na znalostní ekonomiku založenou na moderních technologiích, produkci vědeckých poznatků
a výrobků s vysokou přidanou hodnotou, k restrukturalizaci využít jako nástroje státní cílové programy a veřejné fondy hospodářské rekonstrukce

ü      adresná podpora vysokoškolského, akademického i soukromého vývoje a výzkumu, propojení vysokoškolského a akademického výzkumu s reálnou ekonomikou  a s vývojem a výzkumem ve státních, veřejných a soukromých podnicích

ü      efektivnost státních investic - revize sporných projektů mrhajících zdroji či závislých na drahých dovozech, urychlené dokončení potřebných rozestavěných investic,
u státních zakázek nezávislá dvoustupňová kontrola nabídkových cen

ü      struktura investičních pobídek - nestačí návrat k tomuto nástroji, ale také jasná (strategicky koncipovaná) podpora inovací, lidský kapitál, ekologické technologie včetně odpadového hospodářství, koordinace krajských programů a alokace do nejvíce nezaměstnaností zasažených území

ü      pomoc malému a střednímu podnikání - odstraňování administrativních bariér, přístup k úvěrům (garance na kontokorenty), zpřístupnění investičních pobídek (nejen OP Podnikání a inovace), odpisová politika

ü      přeorientovat český export ve větší míře mimo země EU a USA, zabránit jednostranné závislosti české ekonomiky, podpora exportu a příslušných institucí

ü      zreálnit státní rozpočet a zapracovat do něj náklady na protikrizová opatření, včetně podpory protikrizových patření obcí a krajů

ü      v mezinárodní sféře, především v rámci EU, prosazovat koordinovaná opatření vůči imigrantům, která by prosazovala důstojné odměňování imigrantů, bojovala s ilegální imigrací a řešila situaci cizinců, které postihla krize

ü      podpořit existenci silné státní banky za účelem poskytování garantovaných půjček a úvěrů potřebným podnikům a OSVČ pro udržení jejich výroby a živností

ü      úžeji koordinovat rozpočtovou a měnovou politiku, kvalita bankovního dohledu‚
a jeho integrace v ČR i v rámci EU – euro dnes není ani hrozba ani spása

ü      efektivnější regulace - posuzování bezpečnosti nových finančních produktů, reporting ratingových agentur, kontrola pohybů v bilancích bank mezi zahraničními matkami a jejich domácími dcerami

ü      využít k prorůstovým opatřením potenciál úspor občanů (vycházejíc ze skutečnosti převisu úspor nad veřejným dluhem)

ü      v mezinárodní sféře prosazovat regulaci v oblasti ratingových agentur
a speciálních investičních a hedgeových fondů, pravidla likvidace, mezinárodní registr úvěrových vztahů, zprůhlednění finančních operací v národním i mezinárodním měřítku

ü      komerční banky nesanovat zbytečně a přenést více tíhu ochrany střadatelů
a refinancování defaultních aktiv na banky, zvýšení plateb bank do Fondu pojištění vkladů, v mimořádné situaci i zásah do odměňování bankovního managementu

ü      vztah veřejného a privátního pojištění - opatrně při liberalizaci investování 
v systému penzijního připojištění, chránit první pilíř důchodového systému, nově pojištění proti ztrátě zaměstnání

ü      legislativně zamezit činnost soukromým finančním lichvářským společnostem, které umožňují přímé půjčky a nemají statut bankovního domu

ü      finanční zdroje z EU - podpora včasného čerpání, posílit zdroje na kofinancování evropských projektů, zejm. na rozvoj regionů a stabilizaci venkova, rozpočtové rezervy na akontaci, revolving v bankách – současně revize struktury operačních programů

Haló Noviny

Ze světa

Jiný svět v Latinské Americe je možný

Světové sociální fórum (WSF) začalo v Latinské Americe - konkrétně v Brazílii, ve městě Porto Alegre - kam se má zase vrátit v roce 2013.

Volba kontinentu a země vytvořila protipozici vůči Světovému ekonomickému fóru v Davosu, které představovalo mezi jinými skutečnostmi a spolu se vznikem neoliberální globalizace vítězství centra kapitalismu nad periferií světa.

Latinská Amerika byla vybrána, protože měla v sobě hlavní hnutí lidového odporu proti neoliberálním vládám, hnutí, které se šířilo na kontinentě - zapatisté sociálního dělnického hnutí, indiánská hnutí v Bolívii a Ekvádoru, peruánské hnutí vesnických zemědělců, hnutí stávkových hlídek v Argentině apod.

Brazílie se stala zemí, která byla určena jako sídlo WSF díky přítomnosti Strany pracujících, sociálního hnutí pracujících, Jednotné odborové centrály pracujících, vlády pracující s podílnickými rozpočty, a to díky vedení, v jehož čele stál Luiz Inácio Lula da Silva. A právě Porto Alegre, protože to bylo pionýrské místo zkušeností s podílnickými rozpočty.

Lidový konzum lepší zvyšování daní

Deset let poté, co bylo přeneseno do Asie a Afriky, se WSF vrací do Latinské Ameriky, jediné oblasti na světě, kde jsou vlády snažící se budovat, vlády překonávající neoliberalismus. S různými odstíny tyto vlády, jejichž pět předsedů se zúčastnilo WSF v brazilském Belému v roce 2009, dávají přednost procesům regionální integrace místo smluv o volném obchodu s USA, stavějí na přední místo sociální politiky a rozvoj vnitřních trhů, založených na růstu lidového konzumu místo neoliberálního upřednostňování daňových »úprav«.

Tyto opce dovolily srazit na minimální úroveň proporce podporující brutální proces merkantilizace sociálních vztahů a samotného státu. Privatizační procesy byly zabržděny stejně jako neomezená otevírání se národních ekonomik mezinárodnímu trhu. Politiky regionální integrace upřednostňovaly vzájemný obchod mezi zeměmi oblasti a zeměmi Jihu světa. Koupěschopná síla mezd a platů byla systematicky obnovována, stejně jako úroveň normálního zaměstnávání.

Země, které upřednostňují regionální integraci a sociální politiky, podstatně snížily jako výsledek sociální rozdíly, podpořily procesy přerozdělování státní renty a sociální začleňování, což vytváří ze současného období takovou fázi, aby v jejím rámci mohly tyto země jít dopředu v tom nejdramatičtějším aspektu Latinské Ameriky, která byla dosud sociálně nejnerovnějším kontinentem světa.

Recept na překonání krize

Za situace mezinárodní ekonomické krize, zrozené v centru kapitalismu, mohou země, které dávají přednost regionální integraci a rozvoji vnitřního trhu cestou růstu lidové spotřeby, mnohem lépe reagovat na krizi, déle odolávat jejímu nástupu a dříve z ní vyjít.

Zatímco se tak dělo, na země, jako je Mexiko, které oproti této opci podepsalo smlouvu o volném obchodu s USA, svazujíc svůj osud se sousedem ze Severu (s nímž realizuje více jak 90 % svého zahraničního obchodu), dopadají tvrdé důsledky hluboké a prodlužující se krize Severní Ameriky. Stejně tak evropské země, které zvolily balíčky recese podle MMF - obdobně jako pro nás ve smutně připomínajícím si období vlády FHC (Fernando Henrique Cardoso, pravicový soc. dem. prezident Brazílie v letech 1995-2002 - pozn. překladatele), pokračují v krizi s rekordními úrovněmi nezaměstnanosti.

Příští WSF se může ještě posílit, pokud zahrne pokroky dosažené v Dakaru, kde i Evo Morales (Bolívie) a Gilberto Carvalho (Brazílie) kladli důraz na úsilí o upevnění vztahu mezi pokrokovými latinskoamerickými vládami a sociálními hnutími světa, aby se projednaly rozdíly a stanovily společné body pro znásobení síly všech.

Emir SADER,

Vermelho

Přeložil (hor)

(mezititulky redakce)

4. 3. 2011Emir SADER

Zpravodajství

Vládní důchodovou reformu kritizuje i prezident

PRAHA - Vládní plán důchodové reformy je podle hlavy státu Václava Klause nepovedený a uspěchaný. Kabinet Petra Nečase (ODS) ho podle něj schválil příliš rychle a bez širší politické a odborné diskuse. Koalice prezidentovu kritiku odmítá, opozice se s ní ztotožňuje.

»Všiml jsem si, že jsou téměř všichni (překvapivě včetně naší odborné veřejnosti) v podstatě zaskočeni rychlostí vyhlášení reformních záměrů a stejně tak detaily navrhovaného systému, které byly zformulovány, aniž by proběhla - na jakémkoliv relevantním fóru, tedy i v médiích – seriózní debata o základních myšlenkových východiscích této reformy, což je velká chyba,« uvedl Klaus v MF Dnes. Předseda vlády se proti kritice z Hradu ohradil. »Práce na penzijní reformě byly zahájeny již v minulém volebním období a všechny její etapy byly rozpracovány. Reforma nebyla dokončena jen kvůli svržení vlády opozicí. Dnes již není čas otálet, současný důchodový systém je dlouhodobě neudržitelný a ohrožuje výplatu důchodů budoucích generací,« uvedl v tiskovém prohlášení Nečas. Vláda prý bude o návrhu reformy jednat s opoziční ČSSD, sociálními partnery i zástupci zaměstnavatelů. V podobném duchu reagovali i další koaliční politici. »Jsme přesvědčeni, že po 15 letech je potřeba první kroky udělat, ne debatovat,« řekl ČTK ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09). Ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek (ODS) zdůraznil, že nyní je politická shoda na reformě a možnost ji prosadit. Koalice prý bude informovat další instituce a veřejnost. »A pan prezident mezi tyto instituce patří, už čekáme na ten telefon, případně sami zavoláme,« řekl Kocourek novinářům.

Opozice naopak s výhradami prezidenta souhlasí. »Samozřejmě, že žádná diskuse napříč politickým spektrem neproběhla. Probíhaly pouze odborné debaty mezi těmi, kteří mají stejný nebo alespoň obdobný názor,« potvrdil našemu listu poslanec a stínový ministr práce a sociálních věcí Miroslav Opálka (KSČM).

4. 3. 2011redakční zpráva

Přílohy

Nikdo nemá právo stavět svou svobodu nad právo

Mistrování historie prostřednictvím zákonů není po listopadu 1989 něčím neobvyklým. Co šokuje nejen odbornou veřejnost, ale i soudně myslící neodborníky, je zejména skutečnost, že mnozí poslanci a senátoři přistupují k naší národní minulosti tržně. A tak mě nějak nepřekvapuje, že i návrh zákona o tzv. protikomunistickém odboji je jen dalším pokusem zprivatizovat historii.

Účelová konstrukce

Účelová konstrukce válečného stavu a výslovné adorace některých aktů teroru ignoruje totiž skutečný právní stav podle platného mezinárodního práva a naráží nejen na faktickou absenci znaků války, ale také na skutečnost, že ani obě podle předkladatelů konstruované válčící strany a jejich spojenci, ani další členské státy Organizace spojených národů se v průběhu navrhovateli konstruované hypotetické války nechovaly jako strany ve válce a jako strany uznávající de facto, či dokonce de iure existenci válečného stavu. Ne, Evropa a Československá republika nebyly po pádu německé říše ve válečném stavu. Hledaly cestu k překonání toho, co vedlo k první a druhé světové válce.

»Byl jsem u speciální jednotky«, vzpomíná Josef Mašín na své působení v americké armádě, »kde byli Češi, Slováci, Poláci, a měli jsme v případě třetí světové války operovat za nepřátelskými liniemi. Zavázali jsme se na pět let. Strávili jsme je v armádě očekáváním války. V roce 1956 přišlo velké zklamání. Začala revoluce v Maďarsku a my mysleli, že Spojené státy americké a Západ vůbec se Maďarů zastanou… Pochopili jsme však, že k žádnému konfliktu nedojde, všem status quo vyhovoval. Tak jsme se rozhodli, že po skončení závazku z armády odejdeme.« K tomu pak ještě lakonicky dodal: »Všichni jsme tam ztratili iluze«. Jak vidno, na rozdíl od předkladatelů zákona o třetím odboji, kteří chtějí válečný stav zpětně uzákonit, bratři Mašínové a jejich spolubojovníci na válku teprve s nadějí čekali. Na třetí světovou válku. Jsem rád, že se jí nedočkali.

A jaký je jejich pohled na to, co koaliční poslanci chtějí uzákonit? Opět budu citovat Josefa Mašína: »Někteří pak utekli z hospodářských důvodů, někdo z politických, ale nikdo nic aktivně nedělal. Tam žádný odboj nebyl. Jediní byli tzv. chodci, jako Ota Rambousek, pak kluci v jednotkách, které Američané založili k obraně vojenských objektů, žádný jiný odboj na Západě neexistoval, nebylo se ke komu připojit«.

*Každá společnost má své dějiny

Demokracie by nejspíš měla stát a padat s politickým konfliktem. S neustálou soutěží o rozumný charakter politiky. Měla by také být otevřena názorové pluralitě a hájit ústavní svobody a práva. Pak by ovšem každý mocenský zásah do politické plurality znamenal jednoznačné omezení svobodné demokratické rozpravy. Osobně proto respektuji každého, kdo z těch či oněch důvodů nesouhlasil s vládou KSČ a politikou státu v letech 1948 až 1989. Jistě, v té době se staly i tragédie a staly se neospravedlnitelné křivdy. Ovšem úsilí zvládat dějiny zákonem považuji opravdu za neomalenost. Ano, hájím svobodu bádání o minulosti a také konstatuji, že každá společnost má své dějiny a s nimi spojená traumata a selhání. Žádná politická autorita by však neměla mít právo rozhodovat formou zákona o tom, jaká ta minulost byla.

Vždy budu proti tomu, aby se v jakémsi vyšším zájmu páchaly nezákonnosti, aby se politická činnost kriminalizovala. Tvrdím také, že lež zůstane lží, ať lže kdokoli. Podobně pomluva, křivé svědectví, justiční vražda. Právě ta zůstane hanebnou skvrnou, ať jde o Husa, Rosenbergovy, Slánského či Horákovou, ať se kryje zájmy církve, zájmy kapitálu nebo zájmy údajného komunismu. Skutečný zájem pokroku nemůže nikdy spočívat na cynismu vůči osudům jedinců, na systematickém lhaní, na machiavelistickém taktizování, na zásadě, že vůči odpůrci je vše dovoleno.

Je vskutku pozoruhodné, že reprezentanti tzv. třetího odboje, pokud prošli vězením, jsou v naprosté většině uváděni jen s rozsudkem a téměř nikdy s obžalobou, která by obsahovala i důvody jejich uvěznění. A tak se stalo jistým folklórem, a to velmi nebezpečným pro celou českou společnost, vytvářet hrdiny i z těch, kteří jimi ve skutečnosti nikdy nebyli. Tak například 28. listopadu 2000 poskytla televize Nova divákům nevšední zážitek. Její příběh vypovídal o soudně rehabilitovaných hrdinech tzv. protikomunistického odboje, bratrech Šimšových. V roce 1953 kradli s pistolemi v rukou na poště. Poštmistr s manželkou se bránili, Šimšové je chtěli zastřelit. Nevyšlo to jen díky neobratnosti potenciálních vrahů. Poštmistr přišel jen o sluch na jednom uchu a byl doživotně postižen poruchami rovnováhy. Zraněn byl následně i jeden policista. Tehdejší spravedlnost pracovala rázně, do čtyř týdnů byli zmínění zločinci odsouzeni, z vězení se však pokusili utéct do západního Německa, trest jim byl pak pochopitelně zvýšen. Po listopadu 1989 přišli ovšem jejich lepší dny. Soud je částečně rehabilitoval jako údajně účastníky protikomunistického odboje. Dostali i odškodnění, každý přes 100 tisíc korun. Do svých řad je pochopitelně přijala Konfederace politických vězňů. Na slavnostních sešlostech pravicových stran pak dostávali mnohá čestná uznání za údajný odboj. Chybička se však přece jenom vloudila. Na jednu takovou sešlost přišla i dcera postiženého poštmistra, ze které mohl být v osmi letech sirotek. Paní byla doslova a do písmene šokována. Vydala se pak na Konfederaci politických vězňů se všemi doklady o zločinnosti rehabilitovaných lupičů-odbojářů. Představitelé Konfederace politických vězňů ji ovšem nechali odvézt na psychiatrii do Bohnic, kde byla bezdůvodně držena skoro měsíc. Protože ale trvala na svém i pak, nezbylo konfederaci, než členství Šimšů zrušit. Peníze a rehabilitační výnos někdejším kriminálníkům pochopitelně zůstaly. Jeden z nich na kameru dokonce znovu vyjádřil lítost nad neúspěchem »akce pošta« a veřejně potvrdil, že zastřelit pošťáka i jeho manželku skutečně chtěl. Bojovali prý proti komunistickému režimu, který chtěli odstranit, výrazně oslabit či narušit nebo jinak vážně poškodit.

Už 16. prosince 1987 tehdejší disident Václav Havel napsal dopis Josefu Škvoreckému, v němž reagoval na uvažovaný záměr vydat publikaci Oty Rambouska s převyprávěním osudu bratří Mašínů Ctiradem Mašínem. »O Škvoreckém mně nemluvte«, cituji této souvislosti Josefa Mašína. »Ota Rambousek chtěl tehdy vydat svou knihu Jenom ne strach«, a tak »oslovil Škvoreckého, aby ji vydal. Ten ji nevydal, protože měl obavy, co by tomu řekla Praha«. Disidentská Praha se skutečně ozvala. »Tehdy napsal Škvoreckému i pan Havel«, cituji opět Josefa Mašína, »že se stydí, že je spolužákem lidí chvástajících se tím, že někoho zabili«. »Mám výhrady«, napsal také Havel, »přecházel mi mráz po zádech, když se na stránkách Západu můj dávný spolužák z Poděbrad kasal tím, kolik lidí zabil«. Od té doby se už ovšem mnohé, co vzbuzovalo a vzbuzuje ve věci mašínovských vražd u Václava Havla mrazení v zádech, nezkoumá, ale politicky účelově přepisuje podle politické poptávky. Ještě v knize Oty Rambouska jeden z Mašínů vykroutil pistoli z ruky obyčejnému bezpartijnímu pokladníkovi Josefu Rošickému, který bránil výplaty podniku Kovolis, a zastřelil jej vlastní zbraní. S léty už si oslavovatelé této vraždy pomohli k jiné, přijatelnější verzi. Natolik přijatelnější, že se ji rozhodl převzít Josef Mašín, když pozměnil okolnosti vraždy a pokladníkovi Rošickému přiřkl předsmrtné přiznání členství v Lidových milicích, o kterém spolehlivě víme, že nikdy neexistovalo.

S tím ovšem souvisí i svérázná činnost dočasné komise Senátu pro posouzení ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy. Tato komise sice svou činnost v listopadu 2010 ukončila, avšak její dílčí výstupy a závěrečná zpráva jsou vskutku pozoruhodné. Tak např. senátor a předseda zmíněné komise Jaromír Štětina (zastupující TOP 09), opakovaně tvrdil, že prý komunisté chtějí měnit svět násilím, protože se stále ještě opírají o Karla Marxe. A tak prý nemohou překročit svůj vnitřní morální imperativ. Zejména poté, kdy v samotném programovém prohlášení ze VI. sjezdu KSČM (květen 2004) našel následující větu: »KSČM nadále opírá svou politiku o Marxovu tezi, že svět nelze jen vykládat, ale je nutno jej změnit«. V politice jsou prý dvojí lidé. Jedni se ptají: »Je to dobré, či špatné?« Druzí se ptají: »Co mně to vynese?« O senátoru Štětinovi zjevně platí to druhé. Zviditelnil se a bral za to peníze. A do politického krámu se mu pak vůbec nehodila skutečnost, že v roce 1999 byl Karel Marx v seriózním průzkumu britské stanice BBC zvolen největším myslitelem tisíciletí. Předstihl tehdy i fyzika Alberta Einsteina, který skončil na místě druhém. Třetí příčku obsadil rovněž fyzik. Nebyl to však Petr Nečas, ale Isaac Newton. Po něm následoval zakladatel evoluční teorie a moderní biologie Charles Darwin. O šest let později, tedy v roce 2005, prezentovala BBC další pozoruhodnou skutečnost. Průzkumy totiž prokázaly, že za největšího filozofa není považován nikdo jiný než Karel Marx. Ne, není náhodné, že Karel Marx je i nemarxistickými pokrokovými vědci považován za vlivného a aktuálního myslitele. Ostatně stačí si zajet na některou ze západních univerzit.

Je docela zajímavé zalistovat v tom, co o někdejší Komunistické straně Československa napsal dnešní antikomunistický »gigant« Jaromír Štětina před 34 lety: »Jsem stoupencem socialistického uspořádání společnosti. Zastávám zásadu nutnosti diktatury proletariátu v prvním období socialistické revoluce. Silná komunistická strana budovaná na principech vědy a morálně historických kritérií je podle mne jediná síla - cituji stále Štětinova slova - která může změnit společnost v současném třídně a ekonomicky rozděleném světě.«  

Senátor Štětina ve svém životě napsal mnohé pozoruhodné věci. Dokonce vlastnoručně sepsal vázací akt, a to v následujícím znění: »Jako československý státní příslušník z vlastních pohnutek se zavazuji spolupracovat s orgány StB proti nepřátelům naší vlasti v zahraničí.« Stalo se to v Praze 19. dubna 1977. StB mu pak založila osobní svazek a přidělila krycí jméno Plavec. Vypovídací hodnotu má nepochybně i návrh na uzavření uvedeného svazku, neboť o zdatného informátora Štětinu projevila zájem 1. správa federálního ministerstva vnitra, tedy rozvědka, která si také veškerou dokumentaci k jeho osobě převzala.

Když už s pojmem odboj nakládá vládní koalice s tak neuvěřitelnou volností, možná se v souvislosti s odborářskými protesty nabízí vskutku ironická otázka, zda nejsme náhodou svědky odboje čtvrtého. Mnohým našim spoluobčanům se totiž vůbec nezamlouvá neuvěřitelný klientelismus, tunelování podniků, předražování a manipulace zakázek. Jakož i podezřelé rychlé bohatnutí konkrétních jedinců. To vše se pak děje na pozadí neuvěřitelně chabého úsilí dělat něco se systémovou korupcí, v níž se ztrácejí desítky miliard korun, které by samy o sobě lehce zaplatily to, co se vládní koalice snaží ušetřit na zaměstnancích. Hospodářské potíže a korupční klima logicky vyvolávají u řady občanů pocit nespravedlnosti. Pro mnohé z nich se pak současný politicko-ekonomický systém stal synonymem intrik, diletantismu, korupce a sbírání osobních výhod. To ovšem podkopává legitimitu současného systému a vyvolává nezájem o dialog s novodobými mocipány.

Je mně naprosto jasné, že justiční vraždy, které se staly v 50. letech, jsou neospravedlnitelnými justičními vraždami. Zároveň ovšem konstatuji, že i každá individuální úkladná vražda je odsouzeníhodnou vraždou. Vždyť zabití zajatce je zločin, ať je zajatcem komunista, antikomunista, katolík, Žid nebo jakýkoliv jiný člověk. Nikdo totiž nemá právo stavět svou svobodu nad právo na život druhého člověka. Připomínám to v době, kdy individuální terorismus jako produkt prostornosti globální civilizace prožívá renesanci. Proto bychom se měli vyvarovat špatného rozhodnutí, abychom se zbytečně nehnali za chimérami a nedopouštěli se činů, kterých bychom později mohli litovat. I to je důvod, proč posuzovaný návrh na vydání zákona o účastnících protikomunistického odboje navrhuji na zamítnutí.

15. 2. 2011redakční zpráva

Publicistika

Můžeme se stát terčem

Nesdílím stanovisko pana Alexandra Vondry, pokud jde o zřízení dvou monitorovacích protiraketových kanceláří u nás.

Podle něj to přispěje k bezpečnosti naší vlasti a vlastní zařízení budou obsluhovat čeští vojáci. Snad, prý, se v budoucnu dočkáme i toho radaru či něčeho podobného, jak jsem se dozvěděl z jeho úst z České televize.

Český občan slovo kancelář má v tomto případě chápat jako místnost o čtyřech stěnách, kde budou počítače a telefony. Jedna v Praze na Generálním štábu AČR, druhá kdesi na našem území. Jenže angličtina, z níž je to přeloženo, má pod slovem »office« nejen slovo kancelář »chápáno po česku«, ale především slova: úřad, služba, úřadovna atd. Půjde tedy o bezesporu větší zařízení, která sice mohou obsluhovat – telefonní ústřednu, možná i některé počítače, službu u vrat, v patře ap. – prověření čeští vojáci, ale velet oni nebudou. Jde o zařízení Spojených států amerických, zařízení jejich zájmu, zařízení chránící především je. Ani NATO, ač je to jimi vedená (i pokud jde o velitelskou pravomoc) organizace, američtí spojenci důvěru nedali. Proč asi?

Kancelář je tudíž jen zavádějící slovo, jež zřejmě má obejít schvalování v Parlamentu. Mohlo by se stát, že některý z »véčkařů« je antiradarista a velký džob, jenž se může naskytnout Vondrovi a firmě, se kterou úzce spolupracoval a jež se angažovala za postavení radaru, by tím zkazil budoucí plány. Slovo »kancelář« je tedy ošidné. Už proto, že ministr Alexandr Vondra připustil, že nás zřízení této »kanceláře« může stát desítky milionů. Pokud by šlo o kancelář s několika počítači a telefony, asi by tato suma nikdy výši několika (?) desítek milionů dosáhnout nemohla, když navíc přihlédneme k tomu, že i americký Pentagon by nějaký dolar dal do projektu. Pokud jde o »office« v pravém slova smyslu, pak asi nemůžeme hovořit o malých sumách, když navíc sledování nebes by musela zabezpečovat nějaká technika, jež by počítačům či telefonům dodávala potřebné informace. A jsme zase u nějakého toho radaru či špionážních družic pohybujících se nad námi.

Pana Vondru chápu. Je plně oddán velkému americkému příteli. Sice se mu nepodařilo splnit americké zadání, pokud jde o radar, ale naskytla se najednou (?) další nabídka. Vlastně blízká té, pro kterou se ze své místopředsednické funkce ve vládě tak angažoval. Bude nás sice stát nějakých těch několik desítek milionů – nevím, zda v korunách či v dolarech – ale zato budeme zřejmě moci klidně spát.

Já osobně bych ovšem pana ministra chtěl ubezpečit, že spím dosud klidně. Až však tady bude ono zařízení, jež nás bude stát oněch několik desítek milionů čehosi, můžeme se stát skutečným terčem pro nepřátele USA a pak už klidně spát zřejmě mnozí z nás nebudou. A to, že se takovým terčem stát můžeme, dokonce za vlastní peníze, je více než pravděpodobné.

4. 3. 2011Otakar ZMÍTKO

Ekonomika

Sjednocení DPH zdraží dálkově odebírané teplo

PRAHA - Pokud stát sjednotí sazby daně z přidané hodnoty na 20 procentech už od října, bude to pro české domácnosti znamenat ještě letos v průměru o 615 korun vyšší náklady za dálkově odebírané teplo.

Ročně potom zaplatí lidé za teplo navíc průměrně 1660 korun. Na setkání s novináři to včera řekl ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek. Na dálkové zásobování teplem je v České republice připojeno kolem 1,6 milionu domácností. Konečné vydání domácností za teplo se ale může podle šéfa sdružení lišit v závislosti na konkrétní lokalitě.

Teplo je nyní ve snížené desetiprocentní sazbě daně z přidané hodnoty, základní sazba činí 20 procent. Vládní koalice plánuje sjednocení obou sazeb na 20 procent již od letošního podzimu.

4. 3. 2011redakční zpráva

Naše Pravda

O Únoru po 63 letech

Na pořad dne se dostalo přepisování historie. S celkovým neblahým posunem politického vývoje v naší republice doprava graduje antikomunismus.

Soustřeďuje se na ostouzení nejen oněch pověstných »zločinných« čtyřiceti let výstavby socialismu, ale celých našich dějin, včetně let 1945–1948.

Poválečné období bývá nyní označováno třetí republikou. Někteří oficiální historici se dokonce propůjčují k  tomu, že srovnávají osvobozené znovuobnovené Československo s pomnichovskou tzv. druhou republikou. Např. jistý J. Kučera ukazuje jako společné rysy údajně monopolizovanou moc oficiálně povolenými stranami, marginalizovaný parlament, zásahy do svobody tisku a slova, zglajchšaltování kulturního života, devótní vztah vůči cizí státní moci. Paralely tohoto druhu jsou zcela absurdní.

Autoritativní, fašizující režim pomnichovského okleštěného Česko-Slovenska s vládou převážně agrární pravice, spolupracující s fašistickými proudy, vydávající protidemokratické zákony včetně antisemitských nařízení, s řáděním henleinovců, vycházející vstříc nacistickému Německu a směřující k likvidaci čs. státu se ve skutečnosti úplně zásadně a nesrovnatelně odlišoval od politického systému v letech 1945–48. Právě po zkušenostech s buržoazní republikou, mnichovskou zradou, druhou republikou a nacistickou okupací, chtěli pracující lidé budovat poválečné poměry na nových vnitropolitických a zahraničně-politických základech. Rozhodně nepřipustili oživování  pomnichovských kolaborantských praktik, jak to dnes činí nejeden pravicový politik, žel včetně historiků.

Ti se také pokoušejí očernit všeobecně tehdy ve společnosti podporovaný proces, nazývaný národní a demokratickou revolucí. Např.: »národní složka této revoluce se projevovala především ve vzedmuté vlně nacionalismu, …který nalezl svůj výraz jednak ve vyhánění Němců, jednak v hysterickém ovzduší mimořádných retribučních soudů s německými okupanty a domácími kolaboranty.« Toto hodnocení neprovádí jen sudetoněmecký landsmanšaft, ale čeští historici J. Hrbek a V. Smetana. A dále tvrdí, že »demokratická složka však v revoluci výrazně chyběla, protože revoluční změny byly ve své podstatě protidemokratické«.

Pro dnešní pravicové historiky je nepochopitelný a zároveň odsouzeníhodný postoj poválečné společnosti k revolučním přeměnám. Zaráží je, že přijala za svou vládu Národní fronty, národní výbory, spojenectví se Sovětským svazem, že souhlasila s potrestáním Němců, Maďarů, kolaborantů a zrádců a konfiskací jejich majetku i dalšími ustanoveními Košického vládního programu a na podzim 1945 pak i se znárodněním klíčového průmyslu, dolů, bank i pojišťoven. A samozřejmě je udivuje i výsledek celostátních voleb v květnu 1946.

Programy všech politických stran se tehdy více méně vyslovovaly pro postupný vývoj k socialismu, i když mu dávaly různé omezující přívlastky, hovořily o socializující demokracii nebo alespoň o sociálním reformismu. I pravicový publicista, dnes tolik oslavovaný F. Peroutka se hlasitě vyjadřoval, že »Cesta do budoucnosti vede jen branou socialismu«. První poválečné měření politických sil ukázalo, že nejpřitažlivější program i reálný vliv a podporu v národě mají komunisté. Získali v českých zemích dokonce 40,1% hlasů. Druzí se umístili národní socialisté s 23,6 %, třetí lidovci s 20,2 % a poslední byli sociální demokraté s 15,5 %. Volební vítězství komunistů, kteří získali se sociální demokracií těsnou většinu, znevažují dnes režimní historici označením, že šlo jen o »obvyklý pat«.

K nejrůznějším současným dezinterpretacím předúnorového vývoje patří tvrzení o většinovém rozmístění komunistů ve všech institucích. Např. V. Veber bez jakéhokoliv důkazu uvádí: »Z dnešního pohledu nelze pochybovat o tom, že klíčem ke komunistickému vítězství na domácím poli bylo ovládnutí ministerstva vnitra a ostatních bezpečnostních složek..« Konkrétní údaje však jasně ukazují, že tomu tak vůbec nebylo. I když funkci ministra vnitra zastával komunista V. Nosek, bylo ze 46 vedoucích úředníků jen osm komunistů a dále 14 sociálních demokratů, 10 národních socialistů, šest lidovců a osm bez stranické příslušnosti. Na ministerstvu vnitra pracovalo jen 17,4 % komunistů. Ze všech velitelů SNB bylo členy KSČ asi 40 %.

Ještě nepříznivější byla pro komunisty situace na ministerstvu spravedlnosti, v jehož čele stál národní socialista J. Drtina. Zde byli ze 44 přednostů jenom čtyři komunisté, 9 sociální demokraté, 18 národní socialisté, 5 lidovci a 8 nezjištění. Na ministerstvu spravedlnosti pracovalo 41% národních socialistů a přibližně tolik jich bylo i v soudnictví. Obdobný poměr politických sil byl ve většině řídících a správních orgánů. To vyvrací současné falzifikace o »uzurpaci« veškerých předúnorových pozic komunisty. V letech 1945-48 probíhal více méně regulérní, i když vzájemně tvrdý politický zápas. Rozhodně nešlo »o nezadržitelný skluz do komunistické pasti«, jak to charakterizuje Veber.

Ani současní nejortodoxnější antikomunističtí historici nemohou jednoznačně vyzdvihovat velikost a politické mistrovství tehdejších národně socialistických, lidoveckých a sociálně demokratických politiků. Jejich předúnorové taktické postupy a únorová prohra to prostě neumožňují. Vysvětlení a omluvu nacházejí v postižení těchto stran za okupace. A to i tak nehorázně, jak to činí např. V. Veber ve své obsáhlé, v roce 2008 vydané knize Osudové únorové dny, kde píše: »Jako všechny poválečné strany s výjimkou komunistické, jejíhož vedení se ztráty ve válce prakticky nedotkly a celá předválečná garnitura kromě několika jedinců přežila do poválečných let, i sociální demokraté utrpěli nenahraditelné ztráty v řadách svých předních funkcionářů.«

Proti komunistům je holt dnes všechno dovoleno. Jako by nezahynul jediný poslanec předválečného parlamentu J. Šverma, členové tří ilegálních vedení KSČ jako E. Klíma, O. a V. Synkové, E. Urx, J. Zika, J. Černý, J. Fučík, K.Aksamit, S. Brunclík, J. Košťálek, V. Kůrka, J. Molák, A. Vidim, F. Šiška, ad., mladí komunisté z Předvoje K. Hiršl, J. Staněk, E. Šesták, V. Dobiáš, J. Mojžíš ad., celkem 25 000 komunistů! Jak všichni tito stateční lidé, kteří obstáli v nejtěžší životní zkoušce, chyběli v celém poválečném vývoji! Ani zásadní podíl v protifašistickém odboji a jeho oběti se teď komunistické straně nepřiznává.

Těžiště antikomunistických výkladů let 1945–48 spočívá pochopitelně v Únoru. Většina exilové literatury, mnozí západní autoři, současní čeští pravicoví politici a jim poplatní novináři a historici ho označují za puč. Tento pojem užívají jako nástroj propagandy s cílem za každou cenu dehonestovat a odsoudit Únor.

I z jejich tábora se ozývají, ale spíše ojediněle, realistické hlasy. Např. historik J. Pernes přiznává masovou podporu KSČ a uvádí: »Je to smutné konstatování, ale v únoru 1948 Čechům a Slovákům komunismus nikdo nevnutil, rozhodli se pro něj sami a dobrovolně.« Také známý antikomunista P. Tigrid konstatoval, že »komunisté vyhráli nad svými národně frontovními druhy způsobem pozoruhodným a nepopiratelným zároveň, a to jak z hlediska dlouho připravované strategie, tak z hlediska bleskově aplikované taktiky«.

Většina pravicového tábora dávala vinu za svou prohru v únoru 1948 pochopitelně komunistům a jejich údajným totalitním metodám. Neušetřen ostré kritiky byl a je zvláště prezident E. Beneš, ale také nestraničtí ministři J. Masaryk a L. Svoboda, sociální demokraté, někdy i národně socialističtí a lidovečtí předáci. Ve skutečnosti byl postup pravice v Únoru výrazem její bezradnosti a neznalosti politické situace. Neuměla a ani nechtěla věcně řešit základní otázky života lidí naší země. Proto také byla poražena.

Přes nejrůznější útoky nemohou antikomunističtí autoři zpochybnit jasnou převahu komunistů a jejich mistrovské vedení Kl. Gottwaldem. Únorové vítězství komunistů není jenom výsledkem jejich taktických schopností, organizovanosti a houževnatosti, ale hlavně toho, že znali a brali za své potřeby a zkušenosti lidí a dokázali se za ně důrazně postavit.

21. 2. 2011Hana KRÁČMAROVÁ

Rudý není chudý, ale listopad je propad

V komentáři Václava Věrteláře (Haló noviny 4. února) jsem se dočetl, jak Martin Komárek mění pranostiku »únor bílý, pole sílí« na »únor rudý, pole chudý«.

Jeho otce, pana Valtra Komárka, jsem poznal jako studenta na hodonínském gymnáziu, kde jsme oba studovali a maturovali, on v roce 1950 a já roku 1953. Po únorových událostech v roce 1948 byl Valtr Komárek velmi aktivní v letech 1949-50 při převádění organizace Svazu studentstva v jednotlivých třídách na organizace ČSM. Společně s dalšími dvěma studenty navštěvoval třídy a přesvědčoval třídní samosprávy o nutnosti změny. Tam, kde se jim to nedařilo, jako v naší třídě, používali nátlaku. Studenti z naší třídy byli totiž, kromě jedné studentky, všichni z okolních vesnic a působily na ně názory jejich rodičů, které byly silně křesťanské. Proto si členy třídní samosprávy zvali do kabinetu ČSM a tvrdili, že bychom nemuseli být připuštěni k maturitám.

Je skutečností, že přechod ze soukromého hospodaření zemědělců na družstevní a státní byl v 50. letech v mnoha případech prováděn pod velkým nátlakem. Nepovažoval jsem to za správné, protože jsem to doma sám prožíval. Myslím však, že zde lze uplatnit přísloví, že účel světí prostředky. Po špatných finančních i životních podmínkách zemědělců v letech padesátých, se tyto v 60. letech hodně vylepšují. A když v roce 1968 před 21. srpnem je nabízeno bývalým soukromým zemědělcům, aby začali znovu soukromě hospodařit, tak se k tomu přihlásilo tak málo sedláků, že hospodaření JZD to vůbec neovlivnilo. U nás v Dubňanech to nebyl jediný sedlák. Když jsem o tom hovořil s rodiči, tak prohlásili, že o tom nechtějí ani slyšet, protože tak, jak se mají v současné době dobře v JZD, se nikdy jako zemědělci neměli. To, jak se vylepšovaly finanční a pracovní podmínky v JZD v 70. a 80. letech, nemusím připomínat. Orná půda byla do posledního aru obdělaná, vybudovány byly moderní kravíny, vepříny a ostatní zemědělská zařízení. Mzdy pracovníků se v 80. letech vyrovnaly, včetně naturálních požitků, které dostávali, se mzdami v průmyslu. Ve špičkových JZD byly dokonce vyšší. Majitelé soukromých farem z Rakouska a severní Itálie se jezdili k nám instruovat, jak organizovat a provádět zemědělskou výrobu ve velkém.

A jak to dopadlo po r. 1989? Drobné zemědělce redaktoři sdělovacích prostředků přesvědčovali, aby začali znovu soukromě hospodařit. Lidé na venkově, kteří měli kolem šedesáti let a více, si pobrali políčka a začali je soukromě obdělávat. Kolik jen milionů stálo rozměření těchto políček, »aby každý mohl hospodařit na svém«. Jak to vypadá s těmito políčky dnes? Osm z deseti leží úhorem. Majitelé zestárli, nemohou je obdělávat a jejich dědici je odmítají obdělávat, protože orání, setí a sklízení stroji prováděné dodavatelskými firmami je tak drahé, že se to nevyplatí. Jak to dopadlo s kravíny a vepříny? Z většiny z nich zbyly jen ruiny a krade se z nich vše, co se dá někde uplatnit.

Takže, pane Martine Komárku, měl byste se na to k nám na Hodonínsko dojet podívat, abyste Vámi vymyšlenou pranostiku »únor rudý, pole chudý« mohl změnit na novou pranostiku »17. listopad - největší náš zemědělský propad«.

František ZAHRÁDKA, Dubňany

Ten by je hnal

Znáte ten pocit bezmocnosti, marnosti a obrovského vzteku? Tak ten mám už delší dobu, když vidím a slyším ty, kteří řídí naši zemi.

Po volbách se handrkují, kdo jaké ministerstvo dostane, a nikdo se neptá, jestli jako ministr té problematice rozumí.

Například Radek John, jak pusu otevře, tak nezná nic, než jen boj proti korupci. Ale kolik ví o tom, jak se žije obyčejným policistům na obvodech? Ať si zjistí, kolik je skutečně těch, kteří dělají policejní práci dole mezi lidmi a kolik jich sedí na okresech, krajích, prezidiu a ministerstvu. Policii v minulosti natolik »okleštili« v jejích pravomocích, že teď jsou jako kašpárci. Když kdejaký pobuda si může z policisty udělat legraci a ještě ho tahat po vnitřním vyšetřování, tak se nedivme, že každý policista, pokud to jen trochu jde, se vyhne jakémukoliv zásahu.

Po revoluci všichni říkali, jaký kredit měli policisté za první republiky, že na každé vsi byl policista atd. A co udělali dnešní neználci? Všichni se ohánějí každou chvíli Masarykem, ale ten, kdyby se probudil, tak je všechny nechá stíhat za vlastizradu, za to, co udělali s jeho republikou.

Václav MÜLLER, Chotěboř

PROTIKRIZOVÁ OPATŘENÍ PŘEDKLÁDANÁ KSČM

Přístup KSČM k překonávání hospodářské krize a její koncepce protikrizových opatření, kterou projednala stínová vláda – sbor odborných mluvčích KSČM a na svém jednání 13. března 2009 odsouhlasil VV ÚV KSČM.

 Přístup KSČM je v souladu s výsledky analýz a přístupem odborů a akceptuje i ty prvky v přístupu ČSSD i v Plánu evropské hospodářské obnovy EK, které shledá pozitivními a občanům prospěšnými. Blížící se volby do Evropského parlamentu, popř. předčasné volby do PS PČR, budou zároveň volbou protikrizových programů. Odmítá zakrývání skutečných faktů krize a monopolizaci důležitých rozhodnutí uvnitř struktur vázaných na vládnoucí pravici a velký kapitál.

KSČM je ochotna jednat i o některých dílčích návrzích z Národního protikrizového plánu vlády ČR, který však ve svém celku stejně jako SPAR považuje za naprosto nedostatečný pro překonávání podstatných příčin krize a naprosto chybný svým neoliberálním pojetím. To, že vláda hodlá předložit legislativní část protikrizových opatření v podobě jednotlivých zákonů, umožňuje zvolit diferencovaný přístup k jednotlivým návrhům.

Stále chybí propracovanější, komplexnější přístup proti krizi, který by vznikl z širšího celonárodního dialogu a který by opřel protikrizová opatření o širší mandát prodiskutovaný napříč politickým spektrem a se sociálními partnery v rámci tripartity. Krize postihne celou společnost a vedle odpovědnosti vlády je tu proto i odpovědnost ostatních složek veřejné moci jako jsou představitelé územní samosprávy, zejména krajů a velkých měst.

Základem přístupu KSČM je sociální citlivost a spravedlivost přijímaných opatření, zásada nepřenášet tíhu krize na zaměstnance, sociálně slabé vrstvy a drobné podnikatele, dlouhodobě pak je základem alternativy KSČM řešit systémové příčiny krize a ne pouze tlumit její důsledky.

A.     V krátkodobých krizových opatřeních výrazně akcentujeme podporu koupěschopné poptávky (na rozdíl od vládních dokumentů), nejde však o běžné utrácení, ale
o nasměrování spotřeby, nejlépe do oblastí, kde je spotřeba zároveň investicí (vzdělávání, inovace, ekologie), a to prostřednictvím půjček, grantů, dotací, mezd, sociálních dávek
i důchodů apod.

B.     Dlouhodobé překonání krize bude vyžadovat podporu změn ve struktuře ekonomiky
a modernizaci výrobní základny. To znamená přilákat investice i vytvářet předpoklady 
v oblasti infrastruktury a tzv. lidského kapitálu. S tím souvisí posílení financování vědy
a výzkumu a přijetí opatření k propojení vysokých škol a výrobních podniků. Za tím účelem požadujeme, aby náhradou za NERV byla zřízena stabilní vládní instituce strategického prognózování a řízení sociálně ekonomického rozvoje země s využitím státních cílových programů.

V jednotlivých oblastech KSČM vidí hlavní směry protikrizových opatření takto:

ü      diferenciace daní - obnovit progresivní zdanění, které zastaví propad příjmů

a)      u příjmu fyzických osob (snížit zdanění u příjmů pod 25 000 a naopak zvýšit
u příjmů nad 50 000 a 100 000 Kč měsíčně)

b)      u příjmů právnických osob (dvě sazby podle ročního zisku společnosti),

c)      větší zdanění bohatství a luxusní spotřeby (neproduktivní majetek, drahá auta, šperky, umělecká díla) - tj. u velkých majetků majetková přiznání a zdanění
ve výši 35 %, zvýšit progresi u dědické daně a převodu majetků s osvobozením u převodu menších majetků (4 - 10 mil Kč)

ü      vyšší daňové úlevy zejména pro rodiny s více dětmi, samoživitele a osoby pečující
o bezmocné, prosadit společné zdanění manželů. Motivace spotřebitelů ke koupi českého zboží

ü      nezvyšovat váhu nepřímých daní - jejich významnější snížení vyžaduje shodu
v rámci EU. Snížení DPH na 6 % popř. i méně (0 %) u potravin, elektřiny, tepla
a plynu a dalšího zboží a služeb nutných pro uspokojování základních životních potřeb (výstavba bytů, kultura, vzdělávání), ale i např. svoz komunálního odpadu

ü      daňovými sazbami zvýhodnit produktivní investování kapitálu bank
i podnikatelských subjektů do rozvoje reálné ekonomiky

ü      nepřipustit další snižování odvodů na sociální pojištění, zrušit zastropování a valorizovat platby za státní pojištěnce

ü      počítat s dočasným navýšením deficitu – dluhové zdroje investovat zejména do oblasti veřejného sektoru a tak, aby dlouhodobě zvýšily příjmy, to předpokládá zabývat se zřízením veřejných fondů hospodářské rekonstrukce

ü      trvá úkol efektivity výběru daní a restrukturalizace výdajů na přebujelý státní aparát, vojenské mise a další v krizi zbytné výdaje

ü      v zreálněném státním rozpočtu i v územních rozpočtech je nutné mít rezervu na nečekané zhoršení krizové situace (nejen 0,3 % vládních rezerv ve SR)

ü      v rovině mezinárodní prosazovat zavedení zdanění pohybu horkého kapitálu
(tzv. Tobinova daň) a respektování dohod o eliminaci daňových rájů

ü      prioritou je mít zdroje zejména na sociální transfery: výplaty sociálních dávek, pomoc v hmotné nouzi a podporu v nezaměstnanosti – tj. při tempu HDP 1 % až
8 mld. Kč navíc, též náležitá a pravidelná valorizace důchodů (přednostně zvýšit základní výměru důchodu na 3000 Kč) ve vztahu k životním nákladům domácností důchodců a minimálně udržování jejich poměru k výši mezd; valorizovat minimální mzdy a zvýšit existenční a životní minimum

ü      ukončit zvyšování důchodového věku na 63 let; omezit snížení výše předčasného starobního důchodu

ü      omezit nadprůměrně rostoucí ceny v oblasti bydlení (nájmy, energie i voda) - zákonná ochrana proti neúměrnému zvyšování nájemného a spekulacím majitelů bytů

ü      regulací neodůvodněného zvyšování cen omezit vliv monopolu, u bydlení zastavit deregulace - současná výše nájemného již dostatečně pokrývá veškeré náklady
a vytváří majitelům domů zisk

ü      stabilita reálných mezd – politika spravedlivě placené pracovní síly místo mzdového dumpingu a zneužívání dovážené pracovní síly, požadavek minimální evropské mzdy ve výši 60 % průměrné národní mzdy (neohrožuje to kolektivní smlouvy)

ü      prodloužení doby pobírání dávek v nezaměstnanosti a zvýšení jejich výše, přitom zohlednit nezaměstnané v důsledku krize a ostatní; zaručit minimální hodnotu podpor v nezaměstnanosti v celé EU

ü      posílení chráněných pracovních úvazků a podpora zaměstnávání rekvalifikantů – v krizi přednost sociálních práv před hospodářskou soutěží a pravidly jednotného trhu

ü      při omezování výroby a pracovní doby – řešit výpadky ve mzdě (ke zkrácené mzdě podpora od úřadu práce), v případě insolvence firmy – ne zlaté padáky, ale nejdřív mzdy, změnit insolventní zákon tak, že v prvé řadě dojde k uspokojení pohledávek zaměstnanců a teprve poté bank; zavést povinnost při propuštění a likvidaci firmy zaměstnavateli platit kauci do fondu zaměstnanosti (120 000 Kč za jednoho propuštěného zaměstnance)

ü      podpora pracovních míst ve službách: adresná politika zaměstnanosti - v sociálním sektoru (péče o staré lidi, asistenční služba pro zdravotně postižené, zařízení péče
o děti)

ü      dostupné a kvalitní zdravotnictví – zejména zrušit poplatky, ochranný limit na doplatky za léky zachovat a zrušit současná omezení

ü      zkrátit lhůty výplaty nemocenské, nemocenskou hradit bez karenční lhůty

ü      prevence sociálního vyloučení a vzniku ghet, legislativně omezit lichvářství, zajistit nezávislý monitoring protiprávní praxe při zajišťování práva na bydlení

ü      neprivatizovat (např. ČSA, Letiště Praha), ale využít situace k odkupu akcií státem, ve strategické oblasti (energie, spoje, veřejná doprava, voda, kanalizace, těžba surovin) vliv státu ponechat, např. přes speciální státní investiční fondy

ü      odmítnout privatizaci veřejných služeb jako takových i veřejného pojištění,
tj. důchodových fondů, fondů zdravotního pojištění i pojišťoven jako takových (zdravotnická zařízení)

ü      zřídit vládní instituci pro strategické plánování a dlouhodobé, střednědobé
i krátkodobé prognózování pod demokratickou veřejnou kontrolou a stanovit povinnost vlády přihlížet k výstupům z činnosti této instituce

ü      uplatnit antimonopolní a regulační opatření, zejména vůči energetickým podnikům a v zemědělství a potravinářství, zamezit spekulaci a neodůvodněnému zvyšování cen ve všech sférách ekonomiky, čelit lobbismu a korupci

ü      možnost přebírání podniků zasažených krizí jejich zaměstnanci – motivuje
a stabilizuje, předpokládá to v EU zavedený institut zaměstnaneckých rad, definování pravidel pronájmu či výkupu podniků zaměstnanci, včetně vytvoření podpůrných fondů pro tuto formu správy podniků

ü      výkon vlastnických práv ve státních podnicích - vláda využije více možnosti rozdělování dividend, vliv na dlouhodobou investiční politiku, na systémy odměn
a kompenzací

ü      priority vládních investic - nejen dálnice, ale i železniční infrastruktura, sociální, obecní a družstevní bydlení, rekonstrukce a zateplení bytů a perspektivní energetika (rozhodnutí o výstavbě JETE, k tomu domácí dodávky technologií) včetně ekologických investic, výstavba produktovodů a zásobníků

ü      jako dlouhodobá priorita - investice do restrukturalizace ekonomiky na znalostní ekonomiku založenou na moderních technologiích, produkci vědeckých poznatků
a výrobků s vysokou přidanou hodnotou, k restrukturalizaci využít jako nástroje státní cílové programy a veřejné fondy hospodářské rekonstrukce

ü      adresná podpora vysokoškolského, akademického i soukromého vývoje a výzkumu, propojení vysokoškolského a akademického výzkumu s reálnou ekonomikou  a s vývojem a výzkumem ve státních, veřejných a soukromých podnicích

ü      efektivnost státních investic - revize sporných projektů mrhajících zdroji či závislých na drahých dovozech, urychlené dokončení potřebných rozestavěných investic,
u státních zakázek nezávislá dvoustupňová kontrola nabídkových cen

ü      struktura investičních pobídek - nestačí návrat k tomuto nástroji, ale také jasná (strategicky koncipovaná) podpora inovací, lidský kapitál, ekologické technologie včetně odpadového hospodářství, koordinace krajských programů a alokace do nejvíce nezaměstnaností zasažených území

ü      pomoc malému a střednímu podnikání - odstraňování administrativních bariér, přístup k úvěrům (garance na kontokorenty), zpřístupnění investičních pobídek (nejen OP Podnikání a inovace), odpisová politika

ü      přeorientovat český export ve větší míře mimo země EU a USA, zabránit jednostranné závislosti české ekonomiky, podpora exportu a příslušných institucí

ü      zreálnit státní rozpočet a zapracovat do něj náklady na protikrizová opatření, včetně podpory protikrizových patření obcí a krajů

ü      v mezinárodní sféře, především v rámci EU, prosazovat koordinovaná opatření vůči imigrantům, která by prosazovala důstojné odměňování imigrantů, bojovala s ilegální imigrací a řešila situaci cizinců, které postihla krize

ü      podpořit existenci silné státní banky za účelem poskytování garantovaných půjček a úvěrů potřebným podnikům a OSVČ pro udržení jejich výroby a živností

ü      úžeji koordinovat rozpočtovou a měnovou politiku, kvalita bankovního dohledu‚
a jeho integrace v ČR i v rámci EU – euro dnes není ani hrozba ani spása

ü      efektivnější regulace - posuzování bezpečnosti nových finančních produktů, reporting ratingových agentur, kontrola pohybů v bilancích bank mezi zahraničními matkami a jejich domácími dcerami

ü      využít k prorůstovým opatřením potenciál úspor občanů (vycházejíc ze skutečnosti převisu úspor nad veřejným dluhem)

ü      v mezinárodní sféře prosazovat regulaci v oblasti ratingových agentur
a speciálních investičních a hedgeových fondů, pravidla likvidace, mezinárodní registr úvěrových vztahů, zprůhlednění finančních operací v národním i mezinárodním měřítku

ü      komerční banky nesanovat zbytečně a přenést více tíhu ochrany střadatelů
a refinancování defaultních aktiv na banky, zvýšení plateb bank do Fondu pojištění vkladů, v mimořádné situaci i zásah do odměňování bankovního managementu

ü      vztah veřejného a privátního pojištění - opatrně při liberalizaci investování 
v systému penzijního připojištění, chránit první pilíř důchodového systému, nově pojištění proti ztrátě zaměstnání

ü      legislativně zamezit činnost soukromým finančním lichvářským společnostem, které umožňují přímé půjčky a nemají statut bankovního domu

ü      finanční zdroje z EU - podpora včasného čerpání, posílit zdroje na kofinancování evropských projektů, zejm. na rozvoj regionů a stabilizaci venkova, rozpočtové rezervy na akontaci, revolving v bankách – současně revize struktury operačních programů

Zpravodajství

KSČM posiluje

PRAHA – KSČM stále posiluje v průzkumech volebních preferencí. Podle společnosti Factum Invenio by nyní získala 13,8 procenta hlasů, což je o 2,5 procenta více než při loňských volbách. Komunisté by tak získali o dva mandáty více, než mají dnes.

Překvapením nejnovějšího výzkumu je, že vrací do hry KDU-ČSL. Podle Factum Invenio by lidovci dnes získali 7,5 % hlasů, a vrátili by se tak do sněmovny s 13 poslanci. Oproti květnovým volbám si o 3,1 procentního bodu polepšili.

Volby by vyhrála ČSSD, dalo by jí hlas 24,3 % voličů a měla by 57 mandátů. Druhá ODS má 20,1 % volebních preferencí a dosáhla by na 47 křesel ve sněmovně.

2. 2. 2011redakční zpráva, Haló noviny

Udržení solidárního důchodového systému - alternativa KSČM (ppt prezentace)

Ekonomika

Lidí v dluhové pasti přibývá

PRAHA – Dříve zachytávala lidi v nouzi sociální síť, nyní se chytají do dluhové pasti. Těch, kteří se nedokáží vyrovnat s problémem splácet úvěr, loni opět znatelně přibylo.

Jen v případě bankovních půjček podíl nesplacených úvěrů stoupl na 6,2 procenta z 5,24 procenta v předchozím roce. Lze to vyčíst z údajů České národní banky. Částečně dobrou zprávou může být, že ke konci loňského roku se podíl úvěrů v selhání, tedy půjček nesplácených 90 a více dní, začal snižovat. Vrcholu dosáhl podíl nesplácených půjček ke konci září, kdy dosáhl 6,39 procenta.

V případě domácností podíl nesplácených úvěrů loni stoupl na více než pět procent z 3,79 procenta na konci roku 2009. U podniků (nefinančních) se pak podíl nehrazených půjček během loňského roku zvýšil na 8,86 procenta z předchozích 7,91 procenta.

Podle listopadových zátěžových testů České národní banky podíl úvěrů v selhání na úvěrech celkem u podniků ještě poroste. Vrcholu má dosáhnout v posledním čtvrtletí letošního roku, a to 11,4 procenta. U domácností podíl těchto úvěrů také ještě vzroste, i když prý nepatrně, a poté postupně klesne k 5,5 procenta.

Haló noviny 2. 2. 2011

Bytová problematika a nový zákon o nájemném z bytů

Udržení solidárního důchodového systému - alternativa KSČM

Koho chleba jíš…

Vostrá: Budeme mít stát, kde vzdělání bude výjimkou?

KSČM vládě: Přestaňte vést "dialog hluchých"

Pour Feliciter 2011

Výzva Ústředního výboru KSČM nespokojeným občanům

S ohledem na současný povolební vývoj ve společnosti, zejména k posledně schváleným zákonům, které představují pro statisíce občanů jejich zbídačování, ožebračování a zadlužování, rozhodl ÚV KSČM o přijetí tohoto prohlášení.

Dopady posledních legislativních kroků vládní koalice se projeví nejen v razantním snížení životní úrovně většiny rodin, ale i v omezování vzdělání, neboť nebude na školné, ohrožení péče o staré a nemocné, kteří nebudou mít na léky ani pobyt v nemocnici, ve stále se zvyšující nezaměstnanosti a zejména v restriktivních dopadech na domácnosti s dětmi.

Přitom už nyní podle průzkumů polovina domácností nevydrží po ztrátě hlavního pravidelného příjmu déle, než 3 měsíce a 8 % domácností ani měsíc. 35 % domácností nemá z čeho vytvářet finanční rezervu. O tom, že jejich domácnost není dobře finančně zajištěna, je přesvědčeno 45 % lidí, o finančních problémech své rodiny hovoří 37 % dotazovaných z průzkumu agentury STEM z listopadu 2010. Počet osob pobírajících podprůměrnou měsíční mzdu dosahuje v současné době zhruba 66 % zaměstnanců. V roce 2009 dosáhl počet osob ohrožených chudobou 885 000. Dalších 784 000 osob žije v rodinách, jejichž živitelé dosahují příjmu pouze mezi 60 % a 70 % průměrné měsíční hrubé mzdy. Vláda ruší sociální příplatek vyplácený rodinám pohybujícím se na hranici chudoby, těch je v současné době asi 150 000. Celkem 66 000 lidí příjde o víc než polovinu doutisícového příspěvku na péči. Vládou prosazená opatření mohou počet lidí pod hranicí chudoby zdvojnásobit.

Všechny kroky vládnoucí koalice v podstatě směřují k definitivnímu a úplnému potlačení sociální ochrany občanů a jejich základních životních jistot. Na jedné straně se posiluje privilegovaná úzká skupina občanů, materiálně zajištěná a na současných změnách profitující, a na straně druhé jen bezvýchodnost pro ty, kteří jediní tvoří skutečné hodnoty.

Nelze již zůstat stranou - všech se týká to, co se nyní děje, a všichni se musí začít bránit. Nemůžeme našim dětem zanechat stát bez sociálních jistot, stát, který je bude jen využívat a v žádné životní situaci jim nikdy nepomůže. Vyzýváme proto občany naší republiky k vyjádření jejich nespokojenosti, a to způsoby, které náš platný právní řád umožňuje. Vyzýváme k aktivizaci občanů formou jejich účasti v občanských aktivitách, které v poslední době vznikají, podávání petic, účasti na demonstracích a stávkách.

Zastavme spoleně zbídačování občanů, potlačování lidských práv a dalšího úpadku slušnosti a morálky! (12. zasednání ÚV KSČM dne 6. listopadu 2010)